Sněmovní zemědělský výbor s podporou Ministerstva zemědělství v únoru potichu schválil pozměňovací návrh poslankyně Margity Balaštíkové (ANO), podle kterého má 9 bývalých kožešinových farmářů získat nárok na 180 milionů korun ze státního rozpočtu. Tak vysoká kompenzace má být prý náhradou za to, že farmáři před rokem 2014 museli investovat do zvětšení klecí, které po nich požadovala vyhláška Ministerstva zemědělství.
Stačí ovšem udělat rychlou rešerši z veřejně dostupných zdrojů a hned je jasné, že tady něco nehraje. Podle návrhu mají kožešináři získat 6900 Kč za každého norka a 5400 Kč za každou lišku. Paní poslankyně se v návrhu, který má daňové poplatníky přijít na zhruba 180 milionů korun (v Česku se chovalo asi 25 tisíc norků a několik set lišek), neobtěžovala uvést, na základě jakých podkladů a výpočtů byly tyto částky stanoveny. Nicméně samotní chovatelé v minulosti při různých příležitostech opakovaně veřejně uváděli, kolik je zmíněné investice do chovů stály. V jejich zájmu bylo tyto částky spíše nadsazovat. Přesto jsou v naprosto křiklavém nepoměru k výši kompenzací, která jim nyní má být přihrána.
Majitel největší kožešinové farmy ve Velkém Ratmírově v médiích opakovaně uváděl, že do farmy investoval 30 milionů korun a že chová zhruba 15 tisíc norků. Nyní má dostat 100 milionů korun, tedy o 70 milionů korun více, než do farmy v letech před ukončením investoval. Majitel druhé největší norkové farmy v Klopotovicích podle svých slov investoval 1,5 milionu korun a choval asi 4300 norků. Teď mu má být vyplaceno téměř 30 milionů korun, tedy o 28 milionů korun více, než do farmy investoval. Majitelka další velké farmy ve Vítějevsi, odkud byly zveřejněny záběry plynování norků a tahání lišek za ocas z klece, před třemi lety zhodnotila hodnotu své farmy na 4 miliony korun. Protože chovala 3000 norků a 500-600 lišek, měla by získat až 24 milionů korun, tedy o 20 milionů více, než na kolik sama ohodnotila svou farmu.
Podivná role ministerstva
Ministerstvo zemědělství návrh poslankyně Balaštíkové okomentovalo jediným slovem „Souhlas“. Souhlasné stanovisko ministerstva je pro poslance jakýmsi puncem odborné kvality návrhu a zjevně tak ujistilo členy výboru, že navrhované částky byly stanoveny na základě fundovaných analýz a výpočtů. Jaká je realita? Žádost o poskytnutí veškerých podkladů, na jejichž základě bylo souhlasné stanovisko přijato, ministerstvo odmítlo se zdůvodněním, že žádné takové podklady nemá. Ministerstvo tak doporučilo vyplacení 180 milionů Kč devíti soukromým subjektům, aniž by mělo k dispozici jakýkoli podklad o tom, že taková částka je opodstatněná.
Přitom to samé ministerstvo, pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL), před třemi lety při jednání v Senátu tak vysoké kompenzace, prosazované zástupci kožešinových farem, jednoznačně odmítlo. Namísto toho prosazovalo kompenzace v celkové výši asi 50 milionů korun, což prý vycházelo z odhadů ministerstva. Proč tedy dnešní ministerstvo bez jakékoli kritické reflexe kývlo na takto absurdní částky, zůstává záhadou.
Právní aspekty
V mediálně známých kauzách tzv. solárních elektráren Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že stát nemá povinnost nahrazovat podnikatelům ušlý zisk v důsledku legislativních opatření. Bylo zdůvodněno, že podnikatel musí se změnou zákonných parametrů počítat jako s jedním z podnikatelských rizik. Jediné, co tedy v případě kožešinových farem dává určitý smysl, je jistá kompenzace zmařených investic, které chovatelé museli provést relativně nedávno před ukončením. Obecně je však poskytování kompenzací za újmy způsobené novými regulacemi neobvyklé a jejich případná výše je spíše otázkou politického uvážení.
Prostor pro politické uvážení ovšem není bezbřehý zejména s ohledem na evropské právo. Pokud výše kompenzace mnohonásobně přesáhne jakékoli smysluplné vyčíslení škody, pak se bezesporu jedná o skrytou státní podporu, která může příjemce neoprávněně zvýhodnit před jinými podnikateli na trhu (lze předpokládat, že kožešináři přejdou na jiné podnikání). Taková podpora je zásadně zakázána dle čl. 107 SFEU a výjimky podléhají přísným pravidlům a kontrole Evropské komise. Touto otázkou se nikdo evidentně nezabýval, a tak nelze vyloučit, že přijetí návrhu bude stát daňové poplatníky ještě další nemalé peníze v podobě sankcí za porušení práva EU.
Existují rozumnější návrhy
Poslanec Vlastimil Válek (TOP-09), který jako jediný pro tento návrh při jednání zemědělského výboru nezvedl ruku, již předložil alternativní návrhy řešení kompenzací. Podle jednoho z nich má být fixní částka kompenzace za norka snížena na 2000 Kč, přičemž tato částka byla stanovena na základě transparentního, ozdrojovaného výpočtu z dostupných podkladů o ekonomice norkových farem, aby pokryla hodnotu neodepsané investice a nákladů na likvidaci chovu. Přijetím tohoto návrhu státní rozpočet ušetří více než 120 milionů.
Další návrh má kromě toho chovatelům umožnit navýšení kompenzace, pokud vlastními doklady prokážou, že v jejich případě byly investice nebo náklady na likvidaci vyšší. Pokud tedy kožešinářům skutečně jde pouze o kompenzaci zmařených investic, jistě nebudou mít problém tento návrh akceptovat a hodnotu svých investic případně vlastními doklady prokázat. Bohužel lze spíše očekávat zuřivé trvání celého agrárního sektoru na původním návrhu, což bude jen dalším důkazem, že se zde ve skutečnosti jedná o něco úplně jiného než o snahu férově nahradit zmařené investice kožešinových farmářů.
Proč je to důležité?
Aktuálně se projednává návrh na zákaz klecových chovů slepic. Ti samí lidé, kteří tvrdí, že jsme slabí a chudí a že si zákaz klecí nemůžeme dovolit, se nezdráhají rozhazovat veřejné prostředky ve prospěch soukromých zájmů několika osob. Ti samí lidé, kteří prosazují absurdně přemrštěné kompenzace pro kožešinové farmáře, si vymýšlejí absurdně nadsazené částky, které prý bude třeba zaplatit za zákaz klecových chovů. Nelze vyloučit, že je to promyšlená taktika – kompenzace za kožešinové farmy schválně předražit, aby se pak mohli bránit dalšímu zpřísňování ochrany zvířat a strašit, jak to bude zase drahé.
V každém případě je třeba takové postupy rozkrýt a rázně odmítnout. Proto tento kožešinový tunel nemůžeme nechat jen tak bez povšimnutí. A budeme hlasití.
Dle našeho názoru je tato kauza v prvé řadě selháním Ministerstva zemědělství. To, že se jednotlivý poslanec nechá zlobbovat, aby do zákona propašoval znění přímo ušité na míru něčím soukromým finančním zájmům, není nic zas tak překvapivého. Ministerstvo, které má k dispozici rozsáhlý odborný aparát a dokonce i svůj vlastní Ústav zemědělské ekonomiky a informací, má v takových případech zasáhnout a návrh korigovat. Na místo toho zafunguje jen jako prodloužená ruka kožešinářských lobbistů.
Pokud se myslíte, že to není v pořádku, napište ještě dnes slušný e-mail ministrovi zemědělství a dejte najevo, co si o tom celém myslíte: [email protected]. Až budete mít hotovo, můžete slušně napsat i členům zemědělského výboru, kteří budou během několika týdnů o návrhu znovu hlasovat. Pamatujte přitom na to, že problémem nejsou kompenzace jako takové, ale jejich absurdní výše a zjevná absence jakýchkoli seriózních podkladů pro její určení.
