Minulý čtvrtek se téma zákazu kožešinových farem projednávalo na semináři zemědělského výboru. Zazněly argumenty pro zákaz i proti němu a podněty na změnu legislativní podoby zákazu.

Debaty se účastnili členové zemědělského výboru a hosté, mezi nimiž byl Robin Böhnisch (poslanec ČSSD), Jiří Koubek (poslanec TOP 09), Václav Bělohradský (filozof a sociolog), Jiří Šír (zástupce Ministerstva zemědělství), Zbyněk Semerád (ústřední ředitel SVS), Adam Gono (zástupce organizace Fur Europe), Jiří Dousek (soudní znalec v oblasti veterinární péče) a Pavel Huvla (docent z Přírodovědecké fakulty UK).

V následující části si můžete přečíst některé připomínky k návrhu zákona a hlavní sporné body, které v diskuzi na semináři zazněly, a stručné vyjádření k nim. Seminář se měl zabývat především technickým řešením návrh zákona, přesto se řada připomínek týkala spíše východisek, z nichž návrh zákona, kterým by došlo k zákazu kožešinových farem, vychází.

Zákaz by znamenal přesun kapacity českých chovů do zemí s nižšími nebo žádnými standarty welfare (pohody) zvířat.

Evropské kožešinové farmy jsou pod silným tlakem veřejnosti, řada států proto už tyto farmy zakázala. Úplný zákaz chovu kožešinových zvířat platí ve Velké Británii, Rakousku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Nizozemí, Slovinsku, Makedonii a Srbsku.  Jinde platí nepřímý zákaz, který zpřísňuje standardy chovu natolik, že ty se stávají nerentabilními a proto farmy zanikají.

Ideálním řešením by samozřejmě bylo v budoucnu zakázat i obchod s kožešinami, precedentem by mohl být již existující zákaz obchodu s kočičími a psími kožešinami, nebo také s výrobky z tuleních kůží.

Finanční kompenzace musí být obsaženy v zákoně.

Výše finančních kompenzací je určitě téma k diskuzi. Je to složité téma, které nemá jednoduché řešení. Robin Böhnisch na semináři k tomuto tématu uvedl: „Za všechny překladatele chci říct, že jsme v každém případě otevřeni jednání o konečné podobě zákona či pozměňovacích návrzích.“

Přechodné období je příliš krátké. Účinnost zákona by se měla odložit.

Rozumíme tomu, že na konkrétní lhůty mají strany zastánců a odpůrců návrhu zákona rozdílný pohled. Konkrétní legislativní podoba je proto samozřejmě další věcí, kterou je nutno projednávat.

Jsou kožešinová zvířata domestikovaná?

„Nedá se říct, že zvíře je domestikované nebo není domestikované. Je to nějaký proces, který kontinuálně probíhá, je to proces adaptace na podmínky lidského prostředí,“ Pavel Hulva. Dalším důležitým poznatkem je také to, že zvířata, která jsou v domestikaci nejdále (pes a kočka), jsou po boku lidí už deset tisíc let. Oproti tomu například u norků můžeme mluvit o posledních sto letech.

Navíc ani domestikace není zárukou toho, že je zvíře přivyklé na jakékoliv podmínky, například holou drátěnou klec, protože i pes, který je v procesu domestikace daleko, by v ní trpěl. „Domestikace není nějaké mávnutí kouzelného proutku, kdy ta zvířata přestávají trpět,“ uvedl v diskuzi Pavel Hulva.

„Nepotřebujeme přece odborníka, abychom viděli, že živé bytosti trpí v kleci,“ doplnil filozofický pohled Václav Bělohradský.

Stačilo by zakázat zakládání nových farem, zbylé by se měly nechat nadále fungovat.

Takto zněla jedna z variant odpůrců zákazu kožešinových farem, se kterou se nedokážeme ztotožnit. Zakázat jen vznik nových chovů je polovičaté řešení, které nelze považovat za „přijatelný kompromis“. Ekonomické zájmy existujících chovatelů mohou jen těžko odůvodnit pokračování utrpení a zabíjení zde držených zvířat. Kožešiny už přece dávno neplní svou původní funkci (ochrana před zimou) a stala se z nich pouhá módní ozdoba. Jsme přesvědčeni o tom, že zabíjení divokých šelem kvůli srsti do vyspělé společnosti už dávno nepatří. Navíc podle průzkumů veřejného mínění si i 70 % lidí v České republice přeje zákaz kožešinových farem.