Zpátky ke všem návrhům (rozcestník k zákonu o myslivosti).
Malá liščata kňučí bolestí, zatímco je lovecký pes pobízený myslivci násilně táhne ven z nory. Hodiny nekončícího souboje mezi ustaranou a vyčerpanou liščí mámou, která do posledního dechu brání své mladé, a vycvičeným loveckým psem. Jak souboj končí? Zardoušením lišky a ošklivými poraněními psa. O čem je řeč? O norování.
Norování je krutý způsob lovu lišek a jezevců, kdy se tato zvířata vykopávají z nor a probíhá zejména v době péče o mladé, kdy matky neváhají obětovat svůj život pro záchranu potomstva. Ale nedaří se a ulovena bývá celá liščí rodina. Pokud přece jen nějaké lišce přežije vytáhnutí z nory ven psem, pak jeho osud končí výstřelem nebo čepelí lopaty.
A pokud má nějaké to lišce „štěstí“ a není zabito, můžou ho myslivci držet v malých drátěných klecích, podobných těm na kožešinových farmách, a používat ho jako nástroj při výcviku loveckých psů.
V novele mysliveckého zákona se objevil pozměňovací návrh poslankyně Dany Balcarové (Piráti), který zakazuje norování v době péče o mláďata. Schválení návrhu zajistí, že lišky už nebudou muset úporně bojovat s loveckými psy na život a na smrt při ochraně svých mláďat.
Proč norování v době péče o mláďata zakázat?
- Norování je pozůstalost z dob před vynálezem střelných zbraní. V dnešní době je norování zastaralou nemorální praktikou.
- Existují šetrnější a efektivnější metody lovu lišek – např. odstřel v době kaňkování.
- Norování představuje jen 10 % z celkového ročního odlovu lišek.
- Norování lišek způsobuje liškám i loveckému psovi fyzickou bolest a utrpení.
- Trýznivé zacházení s liščaty známé z médií je důkazem toho, že tento způsob lovu v době kladení mláďat a péče o mláďata není možné nadále tolerovat.
- Norování lze považovat za zakázaný způsob lovu dle § 45, odst. 1, písm. b, ale není takto mysliveckou veřejností vnímán.
