Nespoléhejte na označení na visačkách a na cenu. I opravdu levný výrobek může být z pravé kožešiny a výrobce to “zapomene” uvést.
Poznat kožešinu po hmatu je téměř nemožné. Pravá kožešina může být nabarvená na jakýkoliv bláznivý odstín.
Pokud se konečky chlupů zužují do jemné špičky jako kočičí fousky, jde pravděpodobně o pravou kožešinu. Nicméně i ta může být zastřižená a pak má konečky rovné.
Když kožešinu pohladíte, možná vypadne pár chloupků. Pokud je opatrně zapálíte a ucítíte zápach, jako když se pálí lidské vlasy, narazili jste na pravou kožešinu. Umělá bude mít spíše chemický zápach.
Spolehlivé určení pravé kožešiny může být náročné, proto pokud nemáte jistotu, raději daný výrobek nekupujte.
Krutá pravda o kožešinovém průmyslu
Každý rok zemře kvůli kožešinám více než 100 milionů zvířat. Nejčastěji se jedná o nedomestikovaná zvířata (lišky, norci, psíci mývalovití), která by v přírodě měla velká teritoria. Na kožešinových farmách trpí celý život v malé kleci o průměrné velikosti necelý jeden metr čtvereční. Kvůli těmto nevyhovujícím podmínkám zvířata často vykazují znaky stereotypního chování a dochází i ke kanibalismu.
Zabíjení kožešinových zvířat
Zvířata jsou zabíjena s ohledem na kožešinu, tedy tak, aby nebyla poškozena. Lišky a psíci mývalovití jsou usmrcováni elektrickým proudem pomocí elektrod v konečníku a tlamě. Norci končí v komorách, kde jsou otráveni oxidem uhelnatým nebo uhličitým, tedy prakticky zplynováni.
Iniciativa za zákaz kožešinových farem je slyšet po celém světě. Zákaz platí už ve více než deseti evropských zemích, včetně České republiky. V dalších státech se o zákazu jedná.
