Ležela jsem už několik dní na hromadě svých mrtvých kamarádek. Měla jsem žízeň a hlad. Všude kolem mě byl smrad rozkládajících se těl. Už jsem moc nevnímala, všechno jsem viděla jako v mlze. Smrt byla blízko. Najednou přišli zvláštní lidé. Byli oblečení do bílých overalů a vše si natáčeli a fotili.

Z posledních sil jsem ze sebe vydala nějaký zvuk, třeba si mě všimnou. Najednou jsem slyšela šepot:

„Támhle mezi těma mrtvýma… Vždyť tam je jedna ještě živá!“

Najednou jsem viděla natažené ruce a někdo mě vzal do náruče. Během chvilky už jsem usnula vyčerpáním.

Druhý den ráno jsem se objevila na ve-te-ri-ně. To slovo jsem neznala. Tam jsem poprvé taky viděla Janu, která se o mě teď stará. „Jéé, ty máš ale krásná peříčka,“ řekla, a začala se po mě sápat. Bála jsem se, že mě chytne za krk a bude chtít někam odnést nebo vyhodit. Místo toho mě začala hladit. Rychle jsem pochopila, že se nemusím bát. Že Jana mi nikdy neublíží.

Paní doktorka mě pozorně prohlédla a bědovala, jak se mohlo stát, že jsem v tak žalostném stavu. Dostala jsem nějaké injekce a jela jsem do-mů. Tohle fajn slovo jsem taky neznala.

Bydlím v obrovské místnosti, kam by se normálně vešlo snad 200 slepic, panečku tam mám místa! Představte si, že tam dokonce nejsou vůbec žádné mříže! Ven ale zatím nemůžu, protože mi ještě nejde moc chodit. Doufám, že se to brzy naučím, protože na mě venku čekají slepičí kamarádky. Občas za nimi chodím na návštěvu. Řekly mi, že mě prý na jaře naučí hrabat, popelit se a lovit žížaly.

Do té doby mám alespoň kočičí kamarády a občas přijde na návštěvu i nějaký pes. Zjistila jsem, že život může být veliké dobrodružství! Opravdu se od něj dá čekat víc než jen dráty a mříže. Kočky mám ráda, jsou hebké… teda až na to jejich zvláštní kvokání. Třeba když mi ujídají jídlo z misky, to se vůbec nedá poslouchat.

Řeknu Vám, že i to sžívání s člověkem je docela zvláštní. Jana ráno vstane a celý den si ťuká něco po-čí-ta-če. Do toho telefonuje a řeší – teď se podržte – slepice! Zjistila jsem, že je mís-to-před-sed-ky-ně Obránců zvířat. Lidí, co bojují za to, aby nás lidi nemohli zavírat do klecí!

Už spolu takhle žijeme několik měsíců. Za tu dobu jsem mnohé vypozorovala. Ti Obránci zvířat mají plán s velkým P. Až se jim to povede a bude to v zá-ko-ně, tak mě ani další slepice už nikdo nebude moct zavírat do klecí. Prostě těm klecím vyhlásili válku a dělaj všechno proto, aby je zakázali.

Troufám si tvrdit, že po tom všem, co jsem odkoukala a odposlouchala od Jany jsem už docela slepičí expertka na kampaně. Takže mi věřte – bez Vás se nic nestane. Pro každou změnu zákona je potřeba něco udělat, ony se nestávají samy…

Proto potřebuju, abyste se k tažení za zákaz klecí přidali taky.

Když jsem ležela na té kupě mrtvol a myslela jsem si, že jsou to mé poslední chvíle, rozhodně jsem nelitovala věcí, které jsem udělala, ale právě těch příležitostí, které jsem promarnila. No a to jsem Vám hlavně chtěla říct – bez Vás a Vašeho rozhodnutí pustit se do práce to nepůjde. Hned tady dole na Vás číhá formulář.. pomůžete těm OBRAZákům zakázat klece? Je to na Vás.

Chci darovat

Zadejte částku pro svůj jednorázovýpravidelný dar

/Měsíčně Chci darovat pravidelně Chci darovat pouze jednorázově

Kontaktní údaje

Platební metoda

Ochrana osobních údajů je pro nás prioritou. Více informací, jak zacházíme s Vašimi daty, najdete v tomto dokumentu a v podmínkách portálu DARUJME.CZ, který pro zpracování darů využíváme. Budeme Vás informovat o tom, jak Vaše dary pomáhají.
Výše daru:
/ jednorázověpravidelně
Boj za práva zvířat má smysl. Stanu se dárcem a postavím se za své hodnoty a přesvědčení.