Množírenské peklo

Blechy, vnitřní paraziti, genetické vady, silné záněty uší, neléčená zranění, podvýživa nebo třeba domácí císařské řezy. Taková a někdy ještě mnohem horší bývá realita množíren. Samozřejmě ne ve všech, jsou i „lepší“ množírny, kde zvířata tolik netrpí. I tam ale není uspokojena potřeba kontaktu s člověkem.

Poptávku určuje trend a v kurzu jsou především malá plemena. Fenky těchto plemen hárají mnohdy už od půl roku věku. Jsou sice schopné rodit, ale samy jsou vlastně štěňata. Zabřeznutí je tedy pro ně i jejich potomky mnohdy riskantní.

Zesláblá fena se často nedokáže o štěňata postarat. Proto mnoho z nich umírá velmi brzo po narození. Další umírají v důsledku genetických vad, kříží se tu totiž příbuzní psi, což může vést k degeneraci celých vrhů.

Ani ta štěňata, která přežijí prvních pár dnů, nemají vyhráno. Aby jejich cena byla co nejnižší, někdy nemají ani povinná očkování, odčervení nebo odblešení. Když štěňata odejdou do ciziny nebo do nových rodin, feny mají několik měsíců na regeneraci. Dokud nepřijde hárání a fena je znovu připuštěna.

Dokud jsou fenky schopné rodit, žijí v tomhle pekle. Pak už se pro množení nehodí a končí vyhozené na ulici. Nebo taky mnohem hůř…