Život lišek

Na kožešinových farmách se nejčastěji chová liška stříbrná a liška polární, tzv. pesec. Lišky jsou teritoriální zvířata a jejich teritorium čítá až 30 km2. Za svůj život naběhají lišky ve volné přírodě tisíce kilometrů. Své teritorium denně obcházejí a shánějí si v něm potravu. Lišky jsou aktivní převážně za šera a v noci. Ve svých teritoriích mají několik nor, kde se schovávají v době, kdy si neshání potravu.

Na kožešinových farmách jsou však lišky drženy v malých drátěných klecích, nejčastěji po jedné nebo po dvou. Klece jim neumožňují projevit přirozené chování jakým je např. silná potřeba hrabat. Klece nemají pevnou podlážku a zvířata tak žijí na drátěných podlahách. Jejich tlapky nejsou na takový povrch uzpůsobeny a pohyb po nich je pro ně obtížný a bolestivý. Hlavně liščatům oky pletiva propadávají tlapky a ta tam pak často uvíznou. Klece musí být minimálně 70 cm vysoké, lišky v kleci pro sebe nemají ani metr čtvereční. V klecích není budník, ve kterém by se lišky mohly schovat, ty jsou většinou k dispozici pouze liškám s mláďaty do odstavu. Lišky jsou stále divoká, nedomestikovaná zvířata a jako taková mají silný strach z lidí. Všechny tyto aspekty vedou, stejně jako u norků, i u lišek k nemocem a různým poruchám chování. Mezi nejčastější formy stereotypie patří prudké hrabání, okus kožešin, lízání či okusování klece nebo misky na vodu. Specifickou abnormalitou u lišek je mateřská infanticida, která je typická pro lišky držené v zajetí. Jedná se o zabíjení vlastních mláďat. Spekuluje se, že příčinou jsou nepřirozené sociální podmínky. Častými problémy pozorovanými u lišek držených ve faremních chovech jsou přerostlé a deformované drápky, záněty dásní a očí.

Lišky jsou usmrcovány v listopadu a prosinci ve věku 6 – 8 měsíců. Nejběžněji jsou zabíjeny elektrickým proudem, kdy se jim do tlamy a konečníku zavedou elektrody.