Situace ve světě

Odhaduje se, že je ročně zabito kolem 90 milionů zvířat pro potřeby kožešinového průmyslu. Z faremního chovu pochází přibližně 85% celosvětové produkce kožešin, zbylá část jde na vrub kožešinám získaných lovem. Zvířata se loví do pastí, tak aby kožešina byla co nejméně porušena. Tato metoda je barbarská, protože většinou nezpůsobí smrt přímo. Zvíře pouze zachytí a to pak postupně umírá i několik dní hladem, žízní a vyčerpáním. Kolikrát je nakonec dobito lovcem. Lov do čelisťových pastí je v celé Evropské unii zakázán, v USA, Kanadě  a Rusku je ale takto krutě zabito na 9 milionů zvířat ročně. V celosvětovém měřítku je stále největším producentem liščích a norčích kožešin Evropa, ale v Číně se kožešinový průmysl rychle rozvíjí a velká část kožešin pochází právě odtud. Podmínky v Číně jsou velmi drastické i díky absenci jakýchkoliv zákonů na ochranu zvířat. Dalšími velkými producenty kožešin jsou USA, Kanada a Rusko.

Evropské farmy a zákonodárci jsou pod neustálým tlakem veřejnosti. Chovné podmínky jsou  naprosto nevyhovující a zvířata v klecích trpí. Některé evropské země proto upravily svoje právní předpisy a chov tzv. kožešinových zvířat značně zpřísnily nebo dokonce úplně zakázaly. Úplný zákaz chovu kožešinových zvířat platí ve Velké Británii, Rakousku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Nizozemí, Slovinsku, Makedonii a Srbsku. Nepřímý zákaz zpřísňuje standardy chovu natolik, že ty se stávají nerentabilními a jsou prakticky znemožněny. Platí ve Švýcarsku. V Německu v roce 2016 vstoupí v platnost zpřísněné podmínky chovu kožešinových zvířat, velké množství farem už bylo zavřených, momentálně zůstalo v provozu ještě 8 kožešinových farem. Částečný zákaz platí v Dánsku a Švédsku, kde je zakázaný chov lišek, norci se nadále smí chovat.

V celé Evropské unii platí zákaz obchodu s kočičími a psími kožešinami a s výrobky z tuleňů.