Ekologie

Kožešina není šetrná k životnímu prostředí, jak se nám výrobci kožešin snaží namluvit. Naopak mu výrazně škodí, je obrovskou ekologickou zátěží, která silně znečišťuje ovzduší, spotřebovává mnoho energie a devastuje ekosystémy. Kožešina je zdrojem znečištění ve všech stádiích svého životního cyklu.

Kožešinové farmy jsou silným znečišťovatelem vodních ekosystémů v okolí farmy. Mohou za to zvířecí výkaly, které jsou odplavovány nebo se vsakují do země a znečišťují tak povrchové a podzemní vody. Výkaly zvířat obsahují vysoké koncentrace dusíku a fosforu, které ve větších koncentracích mohou způsobit eutrofizaci vod, což může vést k přemnožení řas a sinic ve vodách.  Eutrofizace dusíkem může způsobit snížení obsahu kyslíku a následný úhyn ryb.

Evropská komise považuje znečišťování ovzduší za jeden z hlavních problémů kožedělného průmyslu. Jednak k němu dochází uvolňováním plynů ze zvířecích výkalů, ale nebezpečné škodliviny vznikají také při likvidaci zvířecích těl spalováním, což je celkem běžně používaná praxe. Tyto emise mohou obsahovat oxid uhelnatý, oxidy dusíku, oxid siřičitý, kyselinu chlorovodíkovou, těkavé organické látky, dioxiny, suspendované částice a těžké kovy.

Energie je spotřebována ve všech fázích kožešinové výroby počínaje dopravou krmiv na kožešinové farmy, přes přepravu kožešin na aukce a k výrobcům oděvů, konče přepravou hotových kožešinových oděvů po celém světě. Výroba umělé kožešiny je 3x méně energeticky náročná.

Chemické ošetření kožešin zahrnuje používání látek poškozujících životní prostředí i zdraví člověka. Surové kožešiny se posílají na vyčinění, dále se mohou také barvit, bělit nebo jinak upravovat. Kožešina může projít až 50 procesy úprav. Při běžných úpravách se používá formaldehyd a chróm, chemikálie považované za karcinogenní. Tyto látky jsou pro lidský organismus toxické.

Kožešiny jsou vždy chemicky upravovány, aby se předešlo jejich biologickému rozkladu. Jako konečný odpad jsou díky chemickým procesům jen těžko biologicky rozložitelné.

Dalším negativním aspektem jsou úniky zvířat z farem do volné přírody. Především norci američtí jsou invazivním druhem a představují výrazné ohrožení biodiverzity. Norek americký má na svědomí vytlačení norka evropského a tchoře evropského, je také silným konkurentem vyder říčních.